křičet

schreien

Nekřič!
Schrei nicht!
ʃrai nɪçt!
Přestaň na mě křičet!
Hör auf, mich anzuschreien!
høːɐ aufˌ mɪç ˈantsuʃraiən!
Křičel bolestí.
Er hat vor Schmerz geschrien.
eːɐ hat foːɐ ʃmεrts gəˈʃriːn
Křičela o pomoc.
Sie schrie um Hilfe.
ziː ʃriː ʊm ˈhɪlfə
Křiknul jsem na něj.
Ich habe ihn angeschrien.
ɪç ˈhaːbə iːn ˈangəʃriːn
Křičel z plných plic.
Er schrie sich die Lunge aus dem Leib.
eːɐ ʃriː zɪç diː ˈlʊŋə aus deːm laip