jeden, jedno

ein, (jediný) einzig, (tentýž) derselbe

Je jedna hodina.
Es ist ein Uhr.
εs ɪst ain uːɐ
Nezbyl ani jeden jediný.
Es ist kein einziger übrig geblieben.
εs ɪst kain ˈaintsɪgɐ ˈyːbrɪç gəˈbliːbn
Ani jeden z nich nebyl... (ze dvou)
Keiner von ihnen war...
ˈkainɐ fɔn ˈiːnən vaːɐ
Nechci ani jeden. (ze dvou)
Ich will keinen.
ɪç vɪl ˈkainən
Podívali se jeden na druhého.
Sie sahen sich an.
ziː ˈzaːən zɪç an
Ber je po jednom/jeden po druhém.
Nimm sie einzeln/nacheinander.
nɪm ziː ˈaintsln/naːx|aiˈnandɐ
Pěkně jedno po druhém. (dle důležitosti ap.)
Eins nach dem anderen., Das Wichtigste zuerst.
ˈains naːx deːm ˈandərənˌ das ˈvɪçtɪçstə tsuˈ|eːɐst
Jeden nikdy neví.
Man weiß nie., Man kann nie wissen.
man vais niːˌ man kan niː ˈvɪsn
Jedno mě ale štve...
Eine einzige Sache wurmt mich...
ˈainə ˈaintsɪgə ˈzaxə vʊrmt mɪç
Je to jedno a totéž.
Das ist ein und dasselbe.
das ɪst ain ʊnt dasˈzεlbə
To je/máš jedno. (nezáleží na tom)
Das ist egal.
das ɪst eˈgaːl
Je mi to jedno.
Das ist mir egal.
das ɪst miːɐ eˈgaːl
Není to jedno?
Ist das nicht egal?
ɪst das nɪçt eˈgaːl?
Jsem jedno ucho.
Ich bin ganz Ohr.
ɪç bɪn gants oːɐ