svůj, svá, své, svoje

mon/ma, ton/ta, son/sa

Přišla se svými rodiči.
Elle est venue avec ses parents.
εl ε v(ə)ny avεk se paʀɑ̃
Nevěřím svým očím!
Je n'en crois pas mes yeux !
ʒə nɑ̃ kʀwa pɑ mezjø !
Chce svůj vlastní byt.
Il veut avoir son propre appartement.
il vø avwaʀ sɔ̃ pʀɔpʀ apaʀtəmɑ̃
Oni bydlí ve svém.
Ils habitent sous leur propre toit.
ilzabit su lœʀ pʀɔpʀ twa
Jsou hrdí na své děti.
Ils sont fiers de leurs enfants.
il sɔ̃ fie də lœʀzɑ̃fɑ̃
Musíme po svých.
Il faut qu'on aille à pied., Il faut qu'on aille à pinces.
il fo kɔ̃naj a pjeˌ il fo kɔ̃naj a pε̃s
Všechno má/chce svůj čas.
Il y a un temps pour tout.
ilja œ̃ tɑ̃ puʀ tu
Udělám to po svém.
Je vais le faire à ma façon/tête.
ʒə vε lə fεʀ a ma fasɔ̃/tεt
Hleď si svého.
Mêle-toi de ce qui te regarde.
mεltwa də sə ki tə ʀ(ə)gaʀd
Trvá na svém.
Il n'en démord pas., Il reste sur ses positions.
il nɑ̃ demɔʀ pɑˌ il ʀεst syʀ se pɔzisjɔ̃
Byl tam s tou svojí.
Il y était avec sa femme/copine.
il i etε avεk sa fam/kɔpin
jsou svoji. (sezdáni)
Ils sont déjà mariés.
il sɔ̃ deʒa maʀje
Přišli si na své. (za vydané peníze ap.)
Ils en ont eu pour leur argent.
ilzɑ̃nɔ̃ y puʀ lœʀ aʀʒɑ̃
Prosadila si svou.
Elle a imposé sa volonté.
εl a ε̃poze sa vɔlɔ̃te