obvyklý

usu|el/-elle, (navyklý) habitu|el/-elle, accoutum|é/-ée

Není to příliš obvyklé.
Ce n'est pas trop commun.
sə nε pɑ tʀo kɔmœ̃
Takové případy jsou mnohem obvyklejší.
De tels cas sont plus courants.
də tεl kɑ sɔ̃ ply kuʀɑ̃
Šel svou obvyklou trasou.
Il a pris son chemin habituel.
il a pʀi sɔ̃ ʃ(ə)mε̃ abitɥεl