stát1

1(na nohou) estar de pie, (nehýbat se) estar parado

Stůj!
¡Alto (ahí)!, ¡Para!
alto (ai)!ˌ paɾa!
Stojíš mi v cestě.
Me impides el paso.
me impiðes el paso
Sotva stojím na nohou.
Estoy hecho polvo.
estoj etʃo polβo
Na čí straně stojíš?
¿De parte de quién estás?
de paɾte de kjen estas?
Budu stát při tobě.
Me quedaré a tu lado., Estaré a tu lado.
me keðaɾe a tu laðoˌ estaɾe a tu laðo
Celá rodina stojí za ním.
Toda la familia le respalda.
toða la familja le respalda
Stojíme před problémem.
Enfrentamos el problema.
enfɾentamos el pɾoβlema
Stojí ti hodinky.
Tu reloj se ha parado.
tu reloχ se a paɾaðo
Na ceduli stálo...
El letrero decía...
el letɾeɾo deθia
Nad tím zůstává rozum stát.
Es alucinante/increíble., Uno alucina.
es aluθinante/inkɾeiβleˌ uno aluθina
Jak si stojíme? (jak jsme na tom)
¿Cómo vamos?
komo bamos?
Za tím si stojím. (názorem ap.)
Me mantengo firme en eso.
me mantengo fiɾme en eso
Stojí si (pevně) za svým. (neustoupí)
Se mantiene firme., No va a ceder.
se mantjene fiɾmeˌ no ba a θeðeɾ

2(mít zájem) o co querer, desear, (žádat) pedir alg

Stojíš o mě ještě?
¿Todavía me quieres?
toðaβia me kjeɾes?
Nestojím o soucit.
No pido compasión.
no piðo kompasjon