7.11.2Tvoření budoucího času prostého
V oznamovací větě se užije tvarů will či shall před infinitivem významového slovesa.Will wɪl se dnes hovorově užívá u všech osob, zatímco shall ʃæl spíše formálně hlavně pro 1. osobu jednotného a množného čísla ve výzvách, návrzích ap. Např.:I will call him.Zavolám mu.We will help you.Pomůžeme vám.They will understand.Pochopí to.Slovo will (či shall) se ve spojení se zájmenem často stahuje pomocí apostrofu na ...'ll, tedy na tvary: I'll, you'll, he'll, she'll, it'll, we'll, they'll. Např.:I'll go there next week.Půjdu tam příští týden.We'll let you know.Dáme vám vědět.They'll be glad.Budou rádi.Who'll do it?Kdo to udělá?Otázka se tvoří pouhým obrácením pořadí podmětu a tvaru will či shall. Např.:Will you tell him about it?Řekneš mu o tom?Will he do it?Udělá to?Will she help us?Pomůže nám?Will they be there too?Budou tam taky oni?Will it do?Bude to stačit?Shall we sit down?Sedneme si?Pozor! Jako i v jiných časech kromě přítomného je zde třeba slovesa can, may a must nahrazovat opisnými tvary be able to, be allowed to a have to. Např.:We'll have to do it.Budeme to muset udělat.Will you be able to come?Budete moci přijít?She'll be allowed to go there.Bude tam smět jít.Zápor se v oznamovací větě tvoří pomocí not za tvary will či shall.Will not se často stahuje na tvar won't wəʊnt (a shall not méně často na shan't). Např.:I will not tell him.Neřeknu mu to.They will not come.Nepřijdou.I won't be able to come.Nebudu moci přijít.It won't be easy., He won't like it.Nebude to snadné. Nebude se mu to líbit.Zápor v otázce se utvoří sloučením předchozích pravidel, tedy jako Won't ...? Tyto záporné otázky potom vyznívají hlavně jako výzva či podiv. Např.:Won't you join us?Nepřipojíte se k nám?
