6.3.2Rozkazovací způsob (imperativ)

2. os. j. č. 2. os. mn. č. 1. os. mn. č. 3. os. mn. č.
lernen lerne! lernt! lernen wir! lernen Sie!
kommen komm! kommt! kommen wir! kommen Sie!
lesen lies! lest! lesen wir! lesen Sie!
fahren fahr(e)! fahrt! fahren wir! fahren Sie!
nehmen nimm! nehmt! nehmen wir! nehmen Sie!
Ve 2. os. j. č. i mn. č. se nepoužívá osobní zájmeno.Ve 2. os. j. č. je tvarem rozkazovacího způsobu slovesný kmen bez koncovky nebo s osobní koncovkou -e, která u většiny sloves může či nemusí být.Ve 2. os. mn. č. se ke kmeni vždy připojuje koncovka -t.Silná slovesa, která mají v oznamovacím způsobu přehlásku a - ä, ji ve 2. os. j. č. nemají.laufen - Lauf!fahren - Fahr!U silných sloves s kmenovým -e- naopak dochází ve 2. os. j. č. ke změně -e- v -i- a, jak již bylo řečeno výše, zůstávají bez koncovky -e.Výjimkou je sloveso werden, kde je v 2. os. j. č. tvar werd(e)!lesen - Lies!nehmen - Nimm!Rozkazovací způsob slovesa sein se tvoří nepravidelně.
2. os. j. č. 2. os. mn. č. 1. os. mn. č. 3. os. mn. č. (Vy)
sein sei! seid! seien wir! seien Sie!