Prononcez bien

Hlásky na konci slova Souhlásky stojící na konci slov obvykle nečteme. bientôt bjε̃to; pas pa; volontiers vɔlɔ̃tje; partez paʀte; aller ale; vingt vε̃ Existují však výjimky. Těmi jsou např. infinitiv končící na -ir a některá krátká slova zakončená na -r a -l. partir paʀtiʀ; mal mal; revoir ʀ(ə)vwaʀ; soir swaʀ; amour amuʀ Nečteme ani koncové -e. prie pʀi; faire fεʀ; votre vɔtʀ; bonne bɔn Stejně tak se nevyslovuje ani koncovka -s. Když se tedy na konci slova potkají e a s, vyslovíme pouze předcházející souhlásku. bonnes bɔn; connaissances kɔnεsɑ̃s; faites fεt; laisses lεs Koncové souhlásky musíme vyslovovat pečlivě, nedochází totiž ke ztrátě znělosti. Je to dáno tím, že na konci francouzského slova leží jeho přízvuk. Následující -e tedy nezazní, ale souhlásku vyslovíme výrazně, zněle. Yves iv; dommage dɔmaʒ; Claude klɔd; Antibes ɑ̃tib
Skupiny samohlásek ieu, ier Samohlásku i v těchto případech čteme jako j. mieux mjø; volontiers vɔlɔ̃tje; Pierre pjεʀ ien Samohláska i se i zde vysloví jako j. Pozor si dejte na výslovnost následujícího e. Stojí za ním n, takže ho vyslovíme nosově jako ε̃, koncovou souhlásku nečteme. bien bjε̃ ée Koncové e se nevyslovuje, takže přečteme jen jedno e. journée ʒuʀne oi, oui Našpulíme rty, jako bychom chtěli vyslovit u, koutky potom rychle roztáhneme, zazní tak anglické w, které rychle přejde v následující samohlásku, tedy v samohlásku a (platí pro oi), nebo v i (platí pro oui). soirée swaʀe; oui wi; Louis lwi souhláska + ui Rty zaokrouhlíme, jako bychom chtěli vyslovit u, vyslovíme však y, které rychle přejde v ostré i. je suis ʒəsɥi
Dlouhá slova Vyslovení delších slov zpočátku může působit potíže. Pomůže vám, když si slovo rozdělíte na slabiky a ty pomalu přečtete jednu za druhou. Až si jejich výslovnost osvojíte, zkuste vyslovit celé slovo. au-jour-d'hui o-ʒuʀ-dɥi → aujourd'hui oʒuʀdɥi ma-lheu-reuse-ment ma--ʀøz-mɑ̃ → malheureusement maløʀøzmɑ̃