Grammar

Slovesa pomocná Pomocná slovesa - auxiliary verbs se užívají spolu s konkrétním významovým slovesem k tvoření jednotlivých anglických gramatických časů. Základní pomocná slovesa jsou: be, do, have. Někdy se sem řadí (jako modal auxiliary verbs) i tvary will, shall (tvořící čas budoucí) a z nich odvozené would a should vyjadřující především podmínku (by, bych) resp. doporučení (měl by/bys ap.).
Slovesa způsobová Slovesa způsobová (či modální) - modal verbs jsou v angličtině velmi frekventovaná a důležitá. Vyjadřují schopnost, možnost, povolení, nutnost či přání ap. Patří sem hlavně: can (moci), may (smět), must (muset), need (potřebovat). Zápor způsobových sloves se tvoří pomocí NOT za daným slovesem. Záporný tvar slovesa can je, jak již víme, jednoslovný, tedy: cannot. Zápor cannot se často hovorově zkracuje na tvar can't, zápor must not na tvar mustn't a may not (již méně často) na mayn't. Např.: I can help you.Mohu ti pomoct. I cannot help you., I can't help you.Nemohu ti pomoct. We must stay here.Musíme tady zůstat. We mustn't stay here.Nesmíme tady zůstat. Pozor! Slovesa can, must a may je nutné v jiném čase než přítomném prostém nahrazovat jejich opisnými tvary! Opisné tvary způsobových sloves
Sloveso Opisný tvar
can to be able to biːˈeɪbəl tuː být schopen
must to have to ˈhæv tuː
may to be allowed to biːəˈlaʊd tuː mít dovoleno
Opisný tvar je třeba užít i za infinitivní částicí to a také po jiném způsobovém slovesu. Příklady užití opisných tvarů způsobových sloves: You need to be able to speak.Potřebuješ umět mluvit. They must be able to understand.Musejí být schopni rozumět. I'll have to go.Budu muset jít. She must be allowed to work.Musí jí být umožněno pracovat. Pozor! Sloveso must znamená muset (povinnost), ale záporný tvar MUST NOT (či mustn't) znamená česky NESMĚT (tedy zákaz)! Např.: You must go there.Musíš tam jít. You mustn't go there.Nesmíš tam jít. České nemuset je pak třeba přeložit opisným tvarem not have to nebo pomocí need not či zkráceně needn't (nepotřebovat). Např.: You don't have to go., You needn't go.Nemusíš chodit. Více viz Čas přítomný prostý v Lekci 6 .

Sloveso need může vystupovat jako sloveso významové i (méně často) jako způsobové. Jeho zápor lze tedy hovorově utvořit i jen pomocí not bez to - jako needn't. Běžněji se ale užívá jako sloveso významové a zápor se tvoří opisem don't need to. Lze tedy říct: You don't need to hurry., nebo hovorově: You needn't hurry. Americká angličtina upřednostňuje opisný tvar.

Čas budoucí prostý – “WILL” a “SHALL” Budoucí čas prostý (future simple tense) se užívá pro vyjádření jednorázového budoucího děje či budoucího stavu, rozhodnutí nebo domněnky o budoucnu. Např.: I will wait there.Počkám tam. He will understand.On to pochopí. They will not come.Nepřijdou. Lze ho také užít, jako v češtině, ke zdvořilé žádosti či návrhu. Např.: Will you help me?Pomůžete mi? Shall we go?Půjdeme? Shall lze v dotazech v 1. osobě často přeložit jako: Mám(e)...? (něco udělat). Např.: Shall I open it?Mám to otevřít?

Obrat ..., will you? lze užít i za rozkazem, jako výzvu k přitakání. Např.: Wait for me, will you? - “Počkej na mě, ano?” Podobně se užívá ..., shall we? na konci výzev k činnosti a funguje jako dovětek nebo pobídnutí. Např. Let's go, shall we? - “Půjdeme, ano?”

Tvoření budoucího času prostého V oznamovací větě se užije tvarů will či shall před infinitivem významového slovesa. Will wɪl se dnes hovorově užívá u všech osob, zatímco shall ʃæl spíše formálně hlavně pro 1. osobu jednotného a množného čísla ve výzvách, návrzích ap. Např.: I will call him.Zavolám mu. We will help you.Pomůžeme vám. They will understand.Pochopí to. Slovo will (či shall) se ve spojení se zájmenem často stahuje pomocí apostrofu na ...'ll, tedy na tvary: I'll, you'll, he'll, she'll, it'll, we'll, they'll. Např.: I'll go there next week.Půjdu tam příští týden. We'll let you know.Dáme vám vědět. They'll be glad.Budou rádi. Who'll do it?Kdo to udělá? Otázka se tvoří pouhým obrácením pořadí podmětu a tvaru will či shall. Např.: Will you tell him about it?Řekneš mu o tom? Will he do it?Udělá to? Will she help us?Pomůže nám? Will they be there too?Budou tam taky oni? Will it do?Bude to stačit? Shall we sit down?Sedneme si? Pozor! Jako i v jiných časech kromě přítomného je zde třeba slovesa can, may a must nahrazovat opisnými tvary be able to, be allowed to a have to. Např.: We'll have to do it.Budeme to muset udělat. Will you be able to come?Budete moci přijít? She'll be allowed to go there.Bude tam smět jít. Zápor se v oznamovací větě tvoří pomocí not za tvary will či shall. Will not se často stahuje na tvar won't wəʊnt (a shall not méně často na shan't). Např.: I will not tell him.Neřeknu mu to. They will not come.Nepřijdou. I won't be able to come.Nebudu moci přijít. It won't be easy., He won't like it.Nebude to snadné. Nebude se mu to líbit. Zápor v otázce se utvoří sloučením předchozích pravidel, tedy jako Won't ...? Tyto záporné otázky potom vyznívají hlavně jako výzva či podiv. Např.: Won't you join us?Nepřipojíte se k nám?

Pozor na rozdílnou výslovnost slova want (chtít) - wɒnt a staženého tvaru budoucího času won't - wəʊnt. Předejdete nepříjemným nedorozuměním.

Obrat let somebody know znamená dát někomu vědět. Např.: Will you let me know? - Dáš mi vědět? - I'll let you know. - Dám ti vědět.

THERE WILL BE Chceme-li vyjádřit, že někde něco bude (nacházet se, konat se či existovat) užije se (obdobně jako v přítomném čase) formy: There will be ... Např.: There will be a party.Bude (se konat) večírek. There will be no time.Nebude čas. Pozor! Anglická oznamovací věta nemůže začínat samotným tvarem will! Spojení there will lze v hovorové angličtině zkracovat na tvar there'll. Např.: There'll be five of us.Bude nás pět. Otázka se tvoří opět pouhým obrácením slovosledu na Will there be...? Např.: Will there be problems?Budou problémy? Will there be any children?Budou tam nějaké děti? Zápor se tvoří pomocí There will not be (any) ... či There won't be (any) ... Např.: There won't be any problems.Nebudou žádné problémy.
Udávání času Čas v hodinách lze v angličtině určovat pomocí částí hodiny nebo počtu minut. Užívané části hodiny jsou pouze quarter ˈkwɔːtə - čtvrt a half hɑːf - půl. Jinak se uvádí konkrétní počet minut. Části hodiny a minuty se obvykle nekombinují. Čas do půl po celé se uvádí pomocí úseku nebo počtu minut a předložky past - po celé předcházející hodině. Na otázku: What time is it? - “Kolik je hodin?” lze tedy odpovědět například: It's (a) quarter past ten.Je čtvrt na jedenáct. (čtvrt po desáté) It's half past nine.Je půl desáté. (půl po deváté) It's twenty past eight.Je za deset minut půl deváté. (20 po osmé) It's five past six.Je šest a pět minut. (5 po šesté) Čas od půl do celé se vyjadřuje jako úsek (zde jen quarter či počet minut) před celou následující hodinou pomocí předložky to - zbývající do celé. Např.: It's (a) quarter to ten.Je tři čtvrtě na deset. (čtvrt do desáté) It's twenty-five to seven.Je půl sedmé a pět minut. (25 do sedmé) It's ten to nine.Je za deset devět. (10 do deváté) Celé hodiny se uvádějí jen číslovkou a slovem o'clock nemusí být uvedeno vždy. It's ten o'clock.Je deset hodin. Počet celých hodin se uvádí obvykle pouze do dvanáctky. Dopoledne se odlišuje zkratkou a.m. a odpoledne zkratkou p.m. za časovým údajem. Např.: It's five p.m.Je pět odpoledne., Je sedmnáct hodin. It's eleven a.m.Je jedenáct dopoledne. V odpovědi na otázku What time ...? - “V kolik hodin...?” se užije předložka at. What time will you come? – I'll come at six.V kolik přijdeš? – Přijdu v šest.

Při udávání částí hodiny obecně můžete užít tyto obraty: half an hour - půl hodiny, a quarter of an hour - čtvrt hodiny, three quarters of an hour - tři čtvrtě hodiny. Např.: I'll be there in a quarter of an hour. - Budu tam za čtvrt hodiny. ap. Kdykoli však lze užít prostě jen počet minut. Termín o'clock pochází z původního of the clock. (clock - hodiny)

Chcete-li se zeptat na čas cizího člověka (na ulici ap.), můžete běžně užít obrat: Have you got the time? - Nevíte kolik je hodin?

Předložky Je třeba mít na paměti, že užití jednotlivých anglických předložek v konkrétních kontextech a významech není v porovnání s češtinou zdaleka vždy shodné. Postavení předložek Ve větě oznamovací se anglické předložky chovají podobně jako v češtině. Pozor však na postavení anglických předložek v některých tázacích větách. Pokud se pomocí předložky vážící se na sloveso ptáme (větou doplňovací), bývá předložka v tázací větě až úplně na konci! Např.: Where are you from?Odkud jste? What is it about?O čem to je?, O co jde? Who are you looking for?Koho hledáte? What are you afraid of?Čeho se bojíš? What are you laughing at?Čemu se směješ? Mnoho anglických předložek se (jako příslovečná částice) váže s frekventovanými významovými slovesy a tvoří s nimi ustálená spojení zvaná frázová slovesa. Ta se vyznačují mimo jiné tím, že jejich význam nelze většinou přímo odvodit z pouhého spojení významu slovesa a dané předložky, a jejich význam se často velice liší od základního významu slovesa. Např. come in - “vejít, vstoupit”, find out - “zjistit”, look after - “starat se” (o někoho), give up - “vzdát se/to” ap. Více viz Frázová slovesa – úvod v Lekci 12 a další lekce.
Časové předložky – “at”, “in”, “on” Je třeba se naučit důsledně rozlišovat jejich užití dle konkrétního kontextu. Předložka “at” obecně definuje konkrétní čas, věk, či okamžik, kdy se něco odehrává. Např.: I'll call you at seven o'clock.Zavolám ti v sedm hodin. He isn't here at the moment.Momentálně tady není. We meet at Christmas.Vídáme se o Vánocích. We go there at weekends.Chodíme tam o víkendech. I'll arrive late at night.Přijedu pozdě v noci. at the age of 95ve věku 95 let at the end of the monthna konci měsíce at midday, at noonv poledne at midnighto půlnoci Předložka “in” odpovídá české předložce v, hovoříme-li o období, měsíci či časovém úseku. Např.: in spring, in autumnna jaře, na podzim in summer, in winterv létě, v zimě in January, in 1973v lednu, v roce 1973 Pozor, ale také u částí dne! in the morningráno, dopoledne kdy in the eveningvečer kdy in the afternoonodpoledne kdy Předložka in se také užívá pro vymezení časového úseku, v němž se něco stane nebo po jehož uplynutí něco nastane. Většinou odpovídá českému za. Např.: I'll be back in 10 minutes.Vrátím se za deset minut. See you in a week.Na shledanou za týden. He can run 30 km in 2 hours.Uběhne 30 km za 2 hodiny. Poznámka: Spojení in no time znamená hned, raz dva, vmžiku ap. Předložka “on” se užívá pro časové vymezení konkrétního dne nebo jisté příležitosti. Např.: on Monday/Tuesdayv pondělí/úterý on her birthdayv den jejích narozenin on weekendso víkendech on the occasion of ...u/při příležitosti... on departure from ...při odjezdu z... Poznámka: On za slovesem jako anglické příslovce vyjadřuje obvykle pokračování dané činnosti. Do češtiny se nejčastěji překládá jako (dělat něco) dál(e). Např.: go onjít dál, pokračovat read ončíst dál Předložky at, in, on se však užívají i místně a v přeneseném významu. Např.: at the bus stopna autobusové zastávce at my placeu mne (doma) in the carv autě in the photona fotce on the busv autobuse on TVv televizi vysílaný ap. Více viz Předložky místa a směru v Lekci 9 .

Být někde včas lze říct pomocí obratu in time nebo on time. In time znamená dostatečně brzy, nikoli pozdě (tedy i dříve), zatímco on time znamená přesně (načas) v danou dobu. Např. Be there in time! - Buď tam včas!

Zapamatujte si běžný obrat: Come on! ˈkʌmˌɒn - znamená “No tak!”, “(Tak) pojď!”, “Dělej!” (rychle ap.), nebo také “Ale jdi!” (nevěřím ap.)