Grammar

Slovosled v angličtině Na rozdíl od češtiny je běžný anglický slovosled relativně pevně dán a z postavení slova ve větě většinou vyplývá i jeho funkce. Ve větě oznamovací je běžný pořádek slov následující: PODMĚT - SLOVESNÝ TVAR URČITÝ - PŘEDMĚT - PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ K zapamatování může pomoci zkratka SVOMPT = Subject - podmět, Verb - přísudek, Object - předmět, Manner - způsob, Place - místo, Time - čas. Např.: You - can see - it - at my house - tonight.Můžeš to vidět dnes večer u mne doma. She - is speaking - with him - about it - in his car - now.Mluví s ním teď o tom v jeho autě. I - have - some information - from her friend - in London.Mám nějaké informace od jejího přítele v Londýně. Poznámka: Příslovečné určení místa a času však může být i na začátku věty. Např.: I am going to New York tomorrow. - Tomorrow I am going to New York.Zítra jedu do New Yorku. V otázkách v angličtině dochází (jak již bylo naznačeno dříve) k tzv. INVERZI tedy k obrácení pořadí podmět - slovesný tvar určitý. Např.: He is here. - Is he here?Je tady. - Je tady? They are happy. - Are they happy?Jsou spokojení. - Jsou spokojení? You can help me. - Can you help me?Můžeš mi pomoci. - Můžeš mi pomoci? I must do it. - Must I do it?Musím to udělat. - Musím to udělat? Pozor! Inverze se vztahuje na sloveso ve tvaru určitém. V otázkách, kde je užito pomocné či způsobové sloveso, se tedy vztahuje právě na ně. Více viz tvoření otázky u jednotlivých probíraných slovesných časů. K inverzi v otázce nedochází v případě otázky na podmět, která většinou začíná tázacími zájmeny jako: Who, What, How many ... ap. Who learns English?Kdo se učí anglicky? What makes you sad?Z čeho jsi smutný? How many people know that?Kolik lidí to ví? Inverze se může vyskytovat i v jiných specifických případech. Třeba ve tvarech s here či there, kde podmět není vyjádřen zájmenem. Např. Here comes our bus.Jede nám autobus. Here are the books for you.Tady máš ty knížky.
Členy V angličtině se před podstatnými a přídavnými jmény objevuje člen (article), který je velice důležitý pro obsahovou a formální stránku jazyka. Členy nemají v češtině obdobu, ale je třeba je pečlivě zohledňovat, jelikož významně ovlivňují obsah sdělení a tím často i výsledný slovosled v české větě. V zásadě rozlišujeme 3 typy členů: člen určitý (definite article) - the, člen neurčitý (indefinite article) - a či an a absence členu žádný člen v místě, kde by měl jinak být. Pozor! Je-li před podstatným jménem, k němuž se váže člen, přídavné jméno nebo jména, stojí člen už před tímto přídavným jménem či jmény. Např.: a young man; an old lady; a new red car; the good old days; the best way ap.
Člen určitý – “THE” Tento člen se užívá k vymezení konkrétního subjektu. Typicky se vztahuje k tomu, o čem již byla řeč, nebo k něčemu, co už je mluvčímu známé. V češtině se často může určitý člen překládat jako ten, ta, to ap. The book is about ...Ta kniha je o... The boy speaks good English.Ten chlapec mluví dobře anglicky. The girl has dark hair.Ta dívka má tmavé vlasy. Výslovnost dvojhlásky TH je zde znělá, určitý člen se tedy vyslovuje: ðə. Pozor! Výslovnost určitého členu se mění na ðiː, pokud člen stojí před hláskou, která se vyslovuje jako samohláska. Např.: the apple, the hour, the evening, the afternoon, the animal ap.

Určitý člen je i v názvu Česká republika - anglicky: the Czech Republic.

Člen neurčitý – “A” nebo “AN” Užívá se, hovoříme-li o subjektu, který není dosud jasně vymezen nebo není třeba jej nijak specifikovat. Např.: There's a car (there).Je tam (nějaké) auto. He has a book.Má knížku. A man is waiting there.Čeká tam nějaký muž. Tvar neurčitého členu závisí na tom, před jakou hláskou se vyskytuje. Následuje-li za ním vyslovovaná samohláska, má tvar an. Jinak má tvar a. Např.: a bar, a car, a house, an apple, an hour, an easy language, an old house, an honest man Pozor! Neurčitý člen se neužívá před množným číslem podstatného jména! Místo členu se často užije slovo some (nějaký), v otázce pak obvykle any. He has an apple. – He has some apples. – Has he got any apples?
Some vs. any Slovíčka some (nějaký, některý) a any (jakýkoli, kterýkoli) patří v angličtině mezi tzv. determiners čili slova, která určují (determinují), zda se hovoří o jedné konkrétní věci/osobě nebo obecně o nějaké či jakékoli věci/osobě daného typu. Při užívání slov some a any je třeba dávat pozor na to, zda jsou ve větě oznamovací kladné, záporné nebo tázací. Např. ve větě oznamovací: She wants some books.Chce nějaké knížky. He's meeting some friends.Má schůzku s nějakými přáteli. It takes some time.Zabere to nějaký čas. Ve větě tázací, kdy se ptáme, zda vůbec existuje subjekt (cokoli nebo kdokoli), který odpovídá naší otázce, se obvykle české nějaký překládá pomocí any. Např.: Are there any questions?Jsou nějaké otázky? Can you speak any languages?Umíš nějaké jazyky? Have you got any money?Máš nějaké peníze? Ptáme-li se na jednu věc, lze u počitatelných podstatných jmen místo any užít jen neurčitý člen a(n). Např.: Is there a language ...?Je nějaký jazyk...? Ptáme-li se však asertivně na konkrétní věc, kde očekáváme spíše kladnou odpověď, užije se i v tázací větě some. Např.: Do you want some drink?Chceš něco k pití? Is there some problem with ...?Je snad nějaký problém s...? V případě věty záporné se však potom any překládá jako žádný! There aren't any people.Žádní lidé tam nejsou.

Všimněte si, jak slova some a any tvoří logické a velmi běžné složeniny. Např.: SOME... - somebody či someone (někdo), something (něco), somewhere (někde), sometimes (někdy). Podobně: ANY... - anybody či anyone (kdokoli), anything (cokoli), anywhere (kdekoli), anytime (kdykoli). Obdobně se chová záporné NO (žádný) - nobody (nikdo), nothing (nic), nowhere (nikde). Pro slova začínající na some... a any... potom v tázacích větách platí stejné zákonitosti jako pro samotné some a any.

Rozkazovací způsob Jelikož angličtina nerozlišuje mezi tykáním a vykáním a v 2. osobě (you) ani mezi jednotným a množným číslem, je rozkaz (the imperative) stejný pro všechny osoby. Je třeba rozlišovat pouze, jde-li o rozkaz kladný či záporný (zákaz). Kladný rozkaz se tvoří prostě pomocí infinitivu (základního tvaru) daného významového slovesa, ovšem bez infinitivní částice to a obvykle bez uvedení osoby. Např.: Go!Běž(te)!, Jeď(te)! Hurry!Pospěš(te)!, Pohni!, Pohněte! Stop!Stůj(te)!, Přestaň(te)! Listen!Poslouchej(te)! Be good!Buď hodný!, Buďte hodní! Put it here.Dej(te)/Polož(te) to sem. Záporný rozkaz se tvoří jednoduše pomocí částice Don't dəʊnt před významovým slovesem. Např.: Don't do it!Nedělej(te) to! Don't be afraid!Neboj(te) se! Don't ask her.Neptej(te) se jí. Více o formě don't viz Tvoření času přítomného prostého v Lekci 6. Pro zdůraznění a ve formálních textech lze místo staženého tvaru užít plný tvar Do not. Do not leave the house!Nevycházej(te) z domu! Pozor! Slova typu some (nějaký), something (něco), somebody (někdo) ap. se po záporu mění na any, anything, anybody ap. Např.: Don't say anything!Nic neříkej(te)! Don't call anybody!Nikomu nevolej(te)! Záporný rozkaz lze utvořit také pomocí záporných slov never (nikdy), nobody (nikdo), nothing (nic), nowhere (nikde) ap. a vynechat obrat don't. Např.: Say nothing!Nic neříkej! Call nobody!Nikomu nevolej! Never say never.Nikdy neříkej nikdy. Never ask for anything.Nikdy o nic nežádej. Je třeba mít vždy na paměti, že ve spisovné angličtině (na rozdíl od češtiny) by neměly být ve větě zdvojené zápory!
Příčestí přítomné – koncovka -ING Koncovka -ing u slovesa má nejčastěji funkci příčestí přítomného a gerundia. Může mimo jiné sloužit též k tvoření podstatných a přídavných jmen a průběhových forem ze sloves. Např.:
drink pít drinking pití, pijící
feel cítit feeling pocit, cítící (se)
learn učit se learning učení, učící se
listen poslouchat listening poslech, poslouchající
read číst reading čtení, čtecí, čtoucí
sit sedět sitting sezení, sedící
speak mluvit speaking mluvení, mluvící
understand chápat understanding pochopení, chápající
Koncovka -ing se připojuje za infinitiv (základní tvar) příslušného slovesa. Pozor! Pokud sloveso v infinitivu končí na souhlásku + nevyslovované -e, potom takové e přidáním koncovky -ing vypadne. Např.: close - closing, hope - hoping, love - loving, make - making, prepare - preparing ALE POZOR: be - being, see - seeing! Pozor na slovesa: die (zemřít), lie (lhát, ležet), tie (uvázat), kde se v příčestí mění měkké ie na tvrdé y. Tedy: die - dying ˈdaɪɪŋ, lie - lying ˈlaɪɪŋ, tie - tying ˈtaɪɪŋ. Při přidávání koncovky -ing dochází kvůli výslovnosti ke zdvojení koncové souhlásky, pokud je v přízvučné slabice na konci slovesa kombinace souhláska-samohláska-souhláska (tedy i u všech jednoslabičných sloves s touto kombinací hlásek). Např.: sit - sitting, cut - cutting, put - putting, run - running, begin - beginning Nezdvojuje se, pokud přízvuk u víceslabičného slovesa není na poslední slabice. Např.: happen - happening, listen - listening, open - opening, visit - visiting Více viz Gerundium “-ing” v Lekci 8.

Tvary -ing (gerundia) popisující aktivity se často pojí se slovesem go a tvoří praktická spojení jako: go dancing dɑːnsɪŋ - jít tančit, go shopping ʃɒpɪŋ - jít nakupovat, go fishing fɪʃɪŋ - jít na ryby ap.

Čas přítomný průběhový Present continuous popisuje děj, který probíhá právě v daném okamžiku, kdy se o něm hovoří, a nemá dlouhodobé trvání, ani se dlouhodobě neopakuje. Např.: I'm just writing it.Právě to píšu. He's watching TV.Dívá se na televizi. What are you doing here?Co tady děláš? Typicky se vyskytuje ve větách s příslovci jako: (right) now, just, at the moment, today, this week, these days ap. Dále ho lze užít, pokud hovoříme o něčem, co je časově bezprostředně blízko, nebo co je jasně do budoucna plánováno, často s konkrétním časovým určením. Např.: I'm leaving tomorrow.Zítra odjíždím. Are you coming too?Přijdeš taky? What are you doing tonight?Co děláš dnes večer?

Obrat: What's going on? (Co se děje?) se užívá též jako hovorový pozdrav. - “Jak je?” ap. Podobně lze užít: What's happening? ˌwɒtsˈhæpənɪŋ

Tvoření času přítomného průběhového Tento čas se tvoří pomocí podmětu (či zájmena), příslušného tvaru slovesa be a významového slovesa ve tvaru příčestí s koncovkou -ing (tedy formou be + -ing). Spojení osoby a tvaru slovesa be se často zkracuje pomocí apostrofu. Oznamovací kladné věty se zájmeny se tedy potom tvoří takto:
I am/I'm waiting We are/We're waiting
You are/You're waiting You are/You're waiting
He is/He's waiting They are/They're waiting
She is/She's waiting
It is/It's waiting
Např. tedy: I'm just reading it.Právě to čtu. He's coming!Už jde! She's looking for you.Hledá tě. We're speaking about you.Mluvíme o tobě. Zápor se tvoří pomocí not (či staženého n't) za příslušným tvarem slovesa be. Např.: I'm not listening to you.Neposlouchám tě. She's not looking for you.Ona nehledá tebe. They're not waiting for me.(Oni) nečekají na mě. It's not working!, It isn't working!To nefunguje! Otázka se tvoří pouhým obrácením pořadí podmětu a tvaru slovesa be. Např.: Are you speaking to me?Mluvíte se mnou? What is he doing here?Co tady dělá? Is she waiting for me?Čeká na mě? Are they still sleeping?Oni ještě spí? Zápor v otázce se tvoří pomocí not a obrácením slovosledu. Ve formálních otázkách lze užít not za zájmenem. Běžněji se však užívá stažený tvar Aren't, Isn't před zájmenem. V angličtině se obecně běžněji ptáme kladnou otázkou. Pokud se ptáme záporem, spíše se ujišťujeme nebo podivujeme, že něco nějak není. Např.: Are you not waiting for me?Vy nečekáte na mě? Aren't you coming?Ty nepřijdeš?

Pozor! Ne všechna anglická slovesa tvoří čas přítomný průběhový. Některá popisují děje a stavy dlouhodobé či trvalé povahy, vlastnosti, schopnosti, city, názory ap. a nelze je v průběhovém tvaru smysluplně použít. Tato stavová slovesa (Stative verbs) se obvykle užijí v čase přítomném prostém. Jsou to např.: agree (souhlasit), believe (věřit), can (moci), hate (nenávidět), know (vědět), like (mít rád), love (milovat), need (potřebovat), prefer (upřednostňovat), remember (pamatovat si), seem (zdát se), taste (chutnat), understand (rozumět), want (chtít) ap. Více viz čas přítomný prostý v Lekci 6.