Grammar

Zájmena osobní Osobní zájmena v angličtině dělíme na podmětná (první pád) a předmětná. Osobní zájmena podmětná jsou:
I we wiː my
you juː ty you juː vy
he hiː on
she ʃiː ona they ðeɪ oni/ony
it it to/ono
Podmětná zájmena (subject pronouns) se chovají podobně jako zájmena česká. Vystupují v prvním pádě (kdo/co) a stojí v oznamovací větě hned před slovesem. Např. podmětná zájmena v oznamovací větě s tvary slovesa be (být): I am aɪ æm jsem... You are juː ɑːTy jsi..., Vy jste... He is hiː ɪzOn je... She is ʃiː ɪzOna je... It is ɪt ɪzTo je... We are wiː ɑːMy jsme... They are ðeɪ ɑːOni jsou..., Ony jsou... V anglické větě nelze kromě rozkazů zájmeno (podmět) vynechat! Vzhledem k jednoduchosti tvarů anglických sloves by nebylo jasné, o jakou osobu jde! V otázce stojí podmětné zájmeno naopak hned za slovesem. Např.: Are they here?Jsou tady? How are you?Jak se máte? Are we ready?Jsme připravení? Více o zájmenech osobních viz Předmětná zájmena .

Angličtina osobou ani tvary sloves neodlišuje tykání a vykání a u 2. osoby dokonce ani jednotné a množné číslo! (Ty i vy je vždy you.) Neformální oslovení (obdobné našemu tykání) lze obvykle navodit užitím křestního jména - be on first-name terms. (first name ˈfɜːstˌneɪm - křestní jméno)

Sloveso “be” v přítomném čase Be (být) je nepravidelné jako i několik desítek dalších anglických sloves, ale jako jediné mění své tvary dle konkrétní osoby (v čase přítomném a minulém). Tvary slovesa be v čase přítomném jsou tyto:
I am æm jsem we are ɑː my jsme
you are ɑː ty jsi you are ɑː vy jste
he/she/it is ɪz on/ona/to je they are ɑː oni/ony jsou
Stačí si pamatovat 1. a 3. osobu jednotného čísla: am a is. Ostatní tvary jsou vždy are. Tvary slovesa be se ve spojeních se zájmeny často zkracují pomocí apostrofu takto:
I am I'm aɪm We are We're wɪə
You are You're jʊə You are You're jʊə
He is He's hiːz
She is She's ʃiːz They are They're ðεə
It is It's ɪts
V oznamovací větě tedy např.: I am ready. - I'm ready.Jsem připravený. You are right. - You're right.Máš/Máte pravdu. He is here. - He's here.Je tady. We are ready. - We're ready.Jsme připravení. They are ready. - They're ready.Jsou připravení. Tvoření otázky Tvoření kladné otázky se slovesem be v čase přítomném je snadné. Stačí obrátit pořadí podmětu (zájmena) a příslušného tvaru slovesa be. Otázka se zájmeny tedy:
Am I ...? Jsem...? Are we ...? Jsme...?
Are you ...? Jsi...? Are you ...? Jste...?
Is he/she/it ...? Je...? Are they ...? Jsou...?
Odpověď na otázku se pak tvoří stejným tvarem slovesa a příslušnou osobou. Např.: Are you ready? Yes, I am.Jsi připravený? Ano, jsem. Am I your friend? Yes, you are.Jsem tvůj přítel? Ano, jsi. Is John here? Yes, he is.Je tady John? Ano, je. Is she happy? Yes, she is.Je šťastná? Ano, je. Is it ready? Yes, it is.Je to připravené? Ano, je. What's your name? – My name is ...Jak se jmenuješ? – Jmenuji se... Are the boys here? Yes, they are.Jsou tady kluci? Ano, jsou. Be je v angličtině slovesem významovým (lexical verb) i pomocným (auxiliary verb). Pomocné sloveso be je velmi důležité pro tvoření některých slovesných časů. Pozor! Obdobně jako sloveso be se chovají v přítomném čase způsobová (modální) slovesa: can (moci), have (mít), must (muset) a may (smět). Např.: I can speak English.Umím anglicky. Can you speak English?Umíte anglicky? I must do it.Musím to udělat. I have got it.Mám to. Have you got it?Máš to? Více viz Slovesa pomocná a Slovesa způsobová v Lekci 4.

Sloveso CAN kæn (moci) má v přítomném čase pro všechny osoby stejný tvar can a nikdy se nepojí s částicí to! Např.: I can ... - Mohu.../Umím..., Can I go? - Mohu jít?, Can you help me? - Můžeš/Můžete mi pomoci?

Stažený tvar ...'s slovesa be se nepojí jen se zájmenem (he's, it's, what's ap.), ale např. též s podstatným jménem: My name is ... - My name's ...

Slovesa Slovesa v angličtině mohou mít jen relativně málo tvarů. Nedochází k časování a kromě rozkazů je vždy třeba užít spolu se slovesem osobu či jiný konkrétní podmět, aby anglická věta jasně vymezila osobu, o níž je řeč. Jednoduché tvary většiny anglických sloves totiž samy o sobě na rozdíl od češtiny osobu většinou nepostihují! U slovesných tvarů se postupně setkáte v podstatě pouze s koncovkami -ed (minulý čas, trpný rod), -s či -es (čas přítomný prostý) a -ing (příčestí a gerundium). Specifické tvary mohou mít nepravidelná slovesa, která budou také probrána později.
Čas přítomný prostý – úvod Čas přítomný prostý (Present simple) je velmi běžný a důležitý čas. Typicky se užívá o jevech stálé, trvalejší nebo často opakované povahy či o obecně platných faktech. Ačkoli se nazývá “prostý”, je jeho tvoření opravdu jednoduché (pro Čecha přirozené) v podstatě jen ve větách oznamovacích kladných. Pro začátek si zapamatujte, že v oznamovací kladné větě stačí prostě postavit za sebe podmět (zájmeno) a infinitiv významového slovesa (nesoucího obsah sdělení). Pozor! Pokud je podmětem 3. osoba jednotného čísla (on - he, ona - she, ono - it ap.), je za následující sloveso třeba přidat koncovku -s! Např.: I speak, You speak, He/She/It speaks, We speak, You speak; They speak ... You know. - He knows.Ty to víš. - On to . We hope ... - He hopes ...Doufáme... - On doufá... They want it. - She wants it.Chtějí to. - Ona to chce. U některých sloves se (hl. kvůli výslovnosti) přidává koncovka -es. Např.: I go ... - She goes ... gəʊzChodím... - Ona chodí... We do it. - He does it. dʌzDěláme to. - On to dělá. Tvoření otázky, záporu a další aspekty tohoto času jsou trošku náročnější na pochopení, protože oproti stavbě češtiny mohou zpočátku působit poněkud nepřirozeně. Více o čase přítomném prostém a jeho užití se dozvíte v Lekci 6.

Pozor! Sloveso HAVE hæv (mít) má v přítomném čase stejný tvar pro všechny osoby kromě 3. osoby jednotného čísla, kde se mění tvar na HAS hæz! Tedy: I have, you have, he has, she has, it has, we have, they have. Např.: I have ... - Já mám..., ALE: John has ... - John má...

Slovesný zápor – “NOT” Slovesný zápor se tvoří v angličtině prakticky ve všech časech pomocí slova NOT použitého za slovesem způsobovým či pomocným. Se slovesem be tedy např.: I am not ready.Nejsem připravený. He is not here.Není tady. We are not friends.Nejsme přátelé. Záporka not se s některými způsobovými slovesy zkracuje pomocí apostrofu na ...n't. Se slovesem be tedy: is not na isn't ˈɪzənt a are not na aren't ɑːnt. Např.: She isn't here.Není tady. It isn't easy.Není to snadné. You aren't ready.Nejsi připravený. We aren't happy.Nejsme spokojení. Pozor! U 1. osoby jednotného čísla se nestahuje tvar not, ale jen tvar I am na I'm. Stažený zápor je zde tedy potom: I'm not ... Obdobně funguje zápor u dalších způsobových sloves: can (moci) a have (mít). Pozor! Sloveso CAN má jednoslovný zápor cannot či stažený tvar can't kɑːnt. Např.: I cannot come., I can't come.Nemohu přijít. We cannot do it., We can't do it.Nemůžeme to udělat. Sloveso HAVEzápor: have not či zkráceně haven't ˈhævnt a (pro 3. osobu jednotného čísla) has not či zkráceně hasn't ˈhæznt. NOT se užívá obdobně i pro zápor v rozkazech (zákazech) a čase přítomném prostém ve tvaru: do not či běžně zkráceně: don't dəʊnt. Např.: I don't know., I don't understand.Nevím., Nerozumím. They don't speak English.Oni nemluví anglicky. Don't be afraid.Neboj se. Více o tvoření záporu se dozvíte dále u jednotlivých slovesných časů. Záporku not lze užívat i na začátku věty (před zájmenem ap.) či na konci věty v kontextu předchozího sdělení. Na konci věty často znamená ..., že ne. Např.: I hope not., I'm afraid not.Doufám, že ne., Obávám se, že ne. Not me., Not now.ne., Teď ne. Poznámka: Zápor ve větě lze však vyjádřit také pomocí záporných příslovcí a zájmen jako například: no (žádný), never (nikdy), nothing (nic), nobody (nikdo) ap. Např.: He has no friends.Nemá (žádné) přátele. She never speaks English.Nikdy nemluví anglicky. Pozor! Je však třeba mít vždy na paměti, že ve spisovné angličtině nesmí být v jedné větě použity dva nebo více záporů současně!

Stažený tvar záporu ... are not může být dvojí: ... aren't nebo ...'re not. Např.: You aren't ... či You're not .... Podobně lze zápor ... is not zkrátit např. na: He isn't ... nebo He's not ... ap.

Předmětná zájmena Předmětná zájmena (object pronouns) stojí i v oznamovací větě jinde než bezprostředně před slovesem, často zcela na konci věty. Předmětná zájmena jsou:
me miː já, mě, mně us ʌs my, nás, nám
you juː ty, tě, tobě you juː vy, vás, vám
him him on, ho, mu
her hɜː ona, ji, jí them ðem oni, je, jim
it ɪt to, tomu, toho
Pozor! Tvary anglických zájmen kromě you a it se tedy mohou měnit dle jejich pozice ve větě. Např.: I am here. - It's me. jsem tady - To jsem . You are here. - Is it you?Ty jsi tady. - Jsi to ty? He is here. - It's him.On je tady. - To je on. She is here. - It's her.Ona je tady. - To je ona. We are here. - It's us.My jsme tady. - To jsme my. They are here. - It's them.Oni jsou tady. - To jsou oni. Poznámka: Jakmile se naučíte i předmětná zájmena, umíte už anglicky všechny tvary osobních zájmen v podstatě pro všechny pády. Anglická zájmena nemají v různých pádech tolik tvarů jako česká. Vážou se však podle kontextu a pádu na mnoho předložek, které daný pád definují. Např.: It's from me.To je ode mne. He's with me.Je se mnou. It's from him.Je to od něj. She's with him.Ona je s ním. They're with us.Jsou s námi. It's from us.Je to od nás.

Všimněte si, že anglicky se To JSEM já. řekne doslova “To JE já.” - It IS me.

Angličtina obecně postrádá pestrost tvarů slov a k vyjádření pádu užívá hlavně předložek jako of (koho/čeho), by (kým/čím), to (komu/čemu) ap.

Infinitiv s “TO” Infinitiv (neurčitý tvar slovesa) v angličtině funguje podobně jako infinitiv v češtině. Významové sloveso v infinitivu má však před sebou v angličtině vždy částici TO! Stojí-li ve větě za sebou dvě významová slovesa v infinitivu, musí mezi nimi být to. Např.: I need to go.Potřebuji jít. He's ready to start.Je připravený začít. We want to do it.Chceme to udělat. They learn to speak.Učí se mluvit Poznámka: V angličtině je mnoho slov, která mají význam slovesa i podstatného jména. Částice to před slovem jasně napoví, že se jedná o infinitiv slovesa. Podobně gramatický člen (a resp. the) před slovem říká, že jde o podstatné jméno. Více viz Členy v Lekci 3. Výjimku bez užití to před slovesem tvoří způsobová (modální) slovesa: can (moci), must (muset), may (smět). Např.: He can speak English.Umí mluvit anglicky. I must go.Musím jít. She must study.Musí se učit. You may go.Můžete jít. Více viz Slovesa způsobová v Lekci 4. To před infinitivem se např. také nevyskytuje po tvarech will, shall, should, would, po záporech don't (čas přítomný prostý), didn't (čas minulý prostý) a po slovese let. Tyto případy však budou postupně probrány později. Poznámka: To před infinitivem ve větě vedlejší se užívá i jako české aby (účel). Více viz Účelový infinitiv “TO” v Lekci 6.

Užitečný obrat be about to ... se užívá, pokud chceme vyjádřit, že se někdo chystá něco udělat, nebo že něco pravděpodobně brzy nastane. Např. I'm about to go ... - Chystám se jít..., It's about to start! - Už to brzy začne!

Coffee to go znamená káva s sebou (k odnesení v kelímku).