Lektion 4 – Das Treffen

Rozkazovací způsob – Imperativ Rozkazovací způsob používáme v situacích, kdy chceme jiného člověka o něco požádat, k něčemu ho pobídnout, něco mu přikázat nebo naopak zakázat. Využívá se proto nejčastěji pro 2. osobu jednotného a množného čísla (tykání) a 3. osobu čísla množného (vykání). Již v předchozích lekcích jsme se setkali s pobídkami v rozkazovacím způsobu, zatím jen v podobě frází. Gehen Sie nach links.Běžte doleva. Überqueren Sie die Kreuzung.Přejděte křižovatku. Použitím zjemňujících výrazů typu bitte, bitte mal a intonací můžeme rozlišit zdvořilou pobídku od rozkazu. Gehen Sie nicht auf die Straße!Nechoďte na ulici! Nimm bitte den Stuhl.Vezmi prosím tu židli. V rozkazovacích větách často narazíte na zdůrazňovací částici mal. Do češtiny se nepřekládá. Warte mal!Počkej! Schauen Sie mal!Podívejte se! Machen wir das mal so.Udělejme to takto. Tvary rozkazovacího způsobu Tvary rozkazovacího způsobu nejsou složité a vlastně je už znáte z přítomného času. Při tykání jedné či více osobám (tj. 2. osoba jednotného a množného čísla) se vždy vynechává zájmeno. Tvar 2. osoby jednotného čísla je podobný 1. osobě jednotného čísla přítomného času. Od infinitivu odtrhnete -en a přidáte koncovku -e. Tato koncovka není u většiny sloves povinná. Komm(e) um fünf Uhr.Přijď v pět hodin. Hol(e) die Torte.Vyzvedni dort. Geh(e) zum Bäcker.Běž do pekárny. Tvar 2. osoby množného čísla je shodný s přítomným časem - od infinitivu odtrhnete -en a připojíte -t. Rozkazovací způsob se liší tím, že nepoužijete osobní zájmeno. Wartet mal, Kinder!Počkejte, děti! Geht nicht auf die Straße!Nechoďte na silnici! 1. a 3. osoba množného čísla (pokyny nám a vykání) se tvoří pouze přehozením slovosledu, podobně jako je tomu u otázky. Osoba musí být vždy vyjádřená, i v případě opakování několika sloves za sebou. Fahren wir nach Hause.Pojeďme domů. Warten Sie und dann überqueren Sie die Straße.Počkejte a pak přejděte ulici.

	2. os. j. č.	2. os. mn. č.	1. os. mn. č.	3. os. mn. č.
gehen	geh(e)!	geht!	gehen wir!	gehen Sie!

Nepravidelnosti Nepravidelnosti se týkají pouze 2. osoby jednotného čísla (tykání). Povinně se koncovka přidává u sloves s kmenem zakončeným na -t-, -d-, -n- nebo -m-. Warte mal!Počkej! Öffne die Schachtel!Otevři krabici!

	2. os. j. č.	2. os. mn. č.	1. os. mn. č.	3. os. mn. č.
öffnen	öffne!	öffnet!	öffnen wir!	öffnen Sie!

Slovesa, která mají v přítomném čase přehlásku a - ä, ji v rozkazovacím způsobu nemají. Jsou to například slovesa laufen, fahren. Lauf(e)!Běž! Fahr(e)!Jeď!

	2. os. j. č.	2. os. mn. č.	1. os. mn. č.	3. os. mn. č.
fahren	fahr(e)!	fahrt!	fahren wir!	fahren Sie!

Slovesa, která mění v přítomném čase -e- v -i-, mění podle stejných pravidel i v rozkazovacím způsobu a jsou vždy bez koncovky. Jsou to například slovesa essen, nehmen, helfen. Iss!Jez! Nimm!Ber! Hilf mir!Pomoz mi!

	2. os. j. č.	2. os. mn. č.	1. os. mn. č.	3. os. mn. č.
nehmen	nimm!	nehmt!	nehmen wir!	nehmen Sie!

Tip: Soustřeďte se hlavně na zvládnutí rozkazu pro 2. osobu čísla jednotného (tykání) a 3. osobu čísla množného (vykání), ty jsou pro začátek nejdůležitější. Budete-li omylem vykat partě dětí, určitě se nic nestane.

Slovesa typu öffnen V 1. lekci jsme se naučili pravidlo o vkládání -e- při časování sloves, jejichž kmen končí na -t/-d. Důvodem je usnadnění výslovnosti. U většiny sloves, jejichž kmen končí na souhlásku + -m/-n, se -e- vkládá také. Zatím z těchto sloves známe pouze öffnen, dále například atmen (dýchat), rechnen (počítat). Neplatí to u sloves, jejichž kmen končí např. na -rn - lernen (učit se) nebo na -hn - wohnen, sich gewöhnen (zvyknout si), protože lze tvary s koncovkami snadno vyslovit.

Číslovky základní nad 20 Vyšší číslovky se skládají obdobně jako v češtině. zweiundzwanzigdvaadvacet hundertvierzigsto čtyřicet Rozepsané německé číslovky patří k nejdelším německým slovům vůbec, protože se píší dohromady.

20 zwanzig	30 dreißig
21 einundzwanzig	40 vierzig
22 zweiundzwanzig	50 fünfzig
23 dreiundzwanzig	60 sechzig
24 vierundzwanzig	70 siebzig
25 fünfundzwanzig	80 achtzig
26 sechsundzwanzig	90 neunzig
27 siebenundzwanzig	100 hundert
28 achtundzwanzig	200 zweihundert
29 neunundzwanzig	1000 tausend

101 hundertein(s)	1 000 000 eine Million
120 hundertzwanzig	2 000 000 zwei Millionen
262 zweihundertzweiundsechzig	eine Milliarde
1300 eintausenddreihundert	sechs Milliarden

Základní číslovky jsou nesklonné, s výjimkou několika případů. Už víme, že číslovka ein se před podstatným jménem skloňuje jako neurčitý člen. Die Million a die Milliarde se skloňují jako podstatná jména. mit einer Million Euro zwei Millionen Euro