Redemittel

Guten Appetit!
[ˈguːtn apeˈtiːt!]
Dobrou chuť!
Zum Wohl!
[tsʊm voːl!]
Na zdraví! při přípitku
Prosit!
[ˈproːzɪt!]
Na zdraví!
Ich habe Hunger.
[ɪç ˈhaːbə ˈhʊŋɐ]
Mám hlad.
Ich habe Durst.
[ɪç ˈhaːbə dʊrst]
Mám žízeň.
Was möchten Sie essen?
[vas ˈmœçtn ziː ˈεsn?]
Co si dáte k jídlu?
Ich möchte...
[ɪç ˈmœçtə]
Dal bych si..., Chtěl bych...
Ich nehme...
[ɪç ˈneːmə]
Dám si...
Das klingt gut.
[das ˈklɪŋt guːt]
To zní dobře.
Ich mag Pizza.
[ɪç maːk ˈpɪtsa]
Mám rád pizzu.
Zahlen, bitte.
[ˈtsaːlən, ˈbɪtə]
Zaplatím.
Bitte, die Rechnung!
[ˈbɪtə, diː ˈrεçnʊŋ!]
Prosím účet!
Getrennt oder zusammen?
[gəˈtrεnt ˈoːdɐ tsuˈzamən?]
Zvlášť, nebo dohromady?
Das macht 13 Euro 20.
[das maxt ˈdraitseːn ˈɔyro ˈtsvantsɪç]
Dělá to 13 eur 20.
Stimmt so.
[ʃtɪmt zoː]
To je v pořádku. při placení
Wie viel kostet das?
[viː fiːl ˈkɔstət das?]
Kolik to stojí?
Der Apfelkuchen ist schon aus.
[deːɐ ˈapflkuːxn ɪst ʃoːn aus]
Jablkový koláč už není.
Ich hab's eilig.
[ɪç haːbs ˈailɪç]
Mám fofr.
Klar!
[klaːɐ!]
Jasně!
Vielen Dank!
[ˈfiːlən daŋk!]
Díky moc!
Hat es geschmeckt?
[hat εs gəˈʃmεkt?]
Chutnalo?

Jak už jsme si ukázali v 1. lekci u osobního zájmena es, Němci v hovorové řeči rádi zkracují. Týká se to také koncového -e v přítomném čase v 1. osobě čísla jednotného, které se běžně vynechává. Jak vidíme například ve frázi ich hab's eilig, kde je zkrácený tvar habe i es.