Situation A
Herr Kunz:
Guten Tag! Wie geht es Ihnen?
ˈguːtn taːk! viː geːt εs ˈiːnən?
Dobrý den! Jak se máte?
Herr Wagner:
Danke. Es geht mir gut. Und Ihnen?
ˈdaŋkə εs geːt miːɐ guːt ʊnt ˈiːnən?
Děkuji. Mám se dobře. A vy?
Herr Kunz:
Danke. Es geht mir auch gut.
ˈdaŋkə εs geːt miːɐ aux guːt
Děkuji. Také se mám dobře.
Herr Wagner:
Auf Wiedersehen und bis bald!
auf ˈviːdɐzeːən ʊnt bɪs balt!
Na shledanou a brzy na viděnou!
Herr Kunz:
Danke. Auf Wiedersehen.
ˈdaŋkə auf ˈviːdɐzeːən
Děkuji. Na shledanou.
Situation B
Katrin:
Hallo, Anette! Wie geht's?
haˈloː, aˈnεtə! viː geːts?
Ahoj, Anette! Jak se máš?
Anette:
Hallo! Gut.
haˈloː! guːt
Ahoj. Dobře.
Anette:
Und dir? Wie geht es dir, Katrin?
ʊnt diːɐ? viː geːt εs diːɐ, kaˈtriːn?
A ty? Jak se daří tobě, Katrin?
Katrin:
Sehr gut, danke.
zeːɐ guːt, ˈdaŋkə
Velmi dobře, děkuji.
Anette:
Bis später.
bɪs ˈʃpεːtɐ
Tak zatím.
Katrin:
Tschüs!
tʃʏs!
Ahoj!
Situation C
Anna:
Ich heiße Anna. Und wie heißt du?
ɪç ˈhaisə ˈana ʊnt viː haist duː?
Jmenuji se Anna. A jak se jmenuješ ty?
Ulrike:
Ich bin Ulrike. Es freut mich.
ɪç bɪn ʊlˈriːkə εs frɔyt mɪç
Já jsem Ulrike. Těší mě.
Anna:
Es freut mich auch. Herzlich willkommen!
εs frɔyt mɪç aux ˈhεrtslɪç vɪlˈkɔmən!
Mě také těší. Vítej!
Ulrike:
Und wer ist das?
ʊnt veːɐ ɪst das?
A kdo je to?
Anna:
Das ist Herr Wagner. Er kommt aus Österreich, aus Linz.
das ɪst hεr ˈvaːgnɐ eːɐ kɔmt aus ˈøːstəraiç, aus lɪnts
To je pan Wagner. Pochází z Rakouska, z Lince.
Situation D
Jonas:
Guten Abend! Woher kommen Sie?
ˈguːtn ˈaːbnt! voˈheːɐ ˈkɔmən ziː?
Dobrý večer! Odkud jste?
Silvia:
Aus Deutschland, aus Ulm. Und Sie?
ˈaus ˈdɔytʃlant, aus ʊlm ʊnt ziː?
Z Německa, z Ulmu. A vy?
Jonas:
Ich komme aus Vilnius. Ich wohne jetzt in München und arbeite als Programmierer.
ɪç ˈkɔmə aus ˈvɪlniʊs ɪç ˈvoːnə jεtst ɪn ˈmʏnçn ʊnt ˈarbaitə als prograˈmiːrɐ
Pocházím z Vilniusu. Bydlím teď v Mnichově a pracuji jako programátor.
Silvia:
Sie sprechen aber gut Deutsch.
ziː ˈʃprεçn ˈaːbɐ guːt dɔytʃ
Vy ale mluvíte dobře německy.
Jonas:
Nein, nein. Nur ein bisschen, danke.
nain, nain nuːɐ ain ˈbɪsçən, ˈdaŋkə
Ne, ne. Jen trochu, děkuji.
Situation E
Peter:
Guten Morgen, ich bin Peter Schwerdfeger.
ˈguːtn ˈmɔrgn, ɪç bɪn ˈpeːtɐ ˈʃveːɐtfeːgɐ
Dobrý den, jsem Peter Schwerdfeger.
Rezeptionistin:
Entschuldigung, wer sind Sie?
εntˈʃʊldɪgʊŋ, veːɐ zɪnt ziː?
Promiňte, kdo jste?
Peter:
Schwerdfeger.
ˈʃveːɐtfeːgɐ
Schwerdfeger.
Rezeptionistin:
Wie bitte? Sprechen Sie, bitte, langsam, ich verstehe Sie nicht.
viː ˈbɪtə? ˈʃprεçn ziː, ˈbɪtə, ˈlaŋzaːm, ɪç fεɐˈʃteːə ziː nɪçt
Prosím? Mluvte, prosím, pomalu, nerozumím vám.
Peter:
S-C-H-W-E-R-D-F-E-G-E-R.
εstseːhaːveːeːεrdeːεfeːgeːeːˈεr
S-C-H-W-E-R-D-F-E-G-E-R.
Rezeptionistin:
Ach so, danke.
ax zoː, ˈdaŋkə
Aha, děkuji.
Peter:
Ist Frau Klein da, bitte?
ɪst frau klain daː, ˈbɪtə?
Je tu prosím paní Kleinová?
Rezeptionistin:
Tut mir leid, Frau Klein ist nicht da.
tuːt miːɐ lait, frau klain ɪst nɪçt daː
Je mi líto, paní Kleinová tady není.
Všimněte si, kde stojí ve větách slovíčko
Najděte v dialozích mluvčí, kteří si tykají a kteří vykají.