Redemittel

Wie geht es Ihnen?
[viː geːt εs ˈiːnən?]
Jak se vám daří?
Wie geht's?
[viː geːts?]
Jak se máš?
Es geht mir gut.
[εs geːt miːɐ guːt]
Mám se dobře.
Mach's gut.
[maxs guːt]
Měj se dobře.
Das freut mich.
[das frɔyt mɪç]
To mě těší.
Wie heißt du?
[viː haist duː?]
Jak se jmenuješ?
Ich heiße Peter.
[ɪç ˈhaisə ˈpeːtɐ]
Jmenuji se Peter.
Mein Name ist Peter.
[main ˈnaːmə ɪst ˈpeːtɐ]
Jmenuji se Peter.
Wer ist das?
[veːɐ ɪst das?]
Kdo je to?
Entschuldigung, wer sind Sie?
[εntˈʃʊldɪgʊŋ, veːɐ zɪnt ziː?]
Promiňte, kdo jste?
Wie bitte?
[viː ˈbɪtə?]
Prosím?
Ich verstehe Sie nicht.
[ɪç fεɐˈʃteːə ziː nɪçt]
Nerozumím (vám).
Ach so!
[ax zoː!]
Aha!
Tut mir leid.
[tuːt miːɐ lait]
Je mi líto.
Ich komme aus Deutschland.
[ɪç ˈkɔmə aus ˈdɔytʃlant]
Pocházím z Německa.
Ich arbeite in Berlin.
[ɪç ˈarbaitə ɪn bεrˈliːn]
Pracuji v Berlíně.
Ich arbeite als Programmierer.
[ɪç ˈarbaitə als prograˈmiːrɐ]
Pracuji jako programátor.
Nur ein bisschen, danke.
[nuːɐ ain ˈbɪsçən, ˈdaŋkə]
Jen trochu, děkuji.
Ich spreche Englisch und ein bisschen Deutsch.
[ɪç ˈʃprεçə ˈεŋlɪʃ ʊnt ain ˈbɪsçən dɔytʃ]
Mluvím anglicky a trochu německy.
nach Hause
[naːx ˈhauzə]
domů
zu Hause
[tsuː ˈhauzə]
doma

Německá přídavná jména mají základní tvar stejný jako příslovce. Das ist gut. může znamenat To je dobré. i To je dobře. Ve slovíčkách uvádíme v překladech proto většinou jen tvar přídavného jména.