Grammatik

Osobní zájmena (1. pád)
ich wir my
du ty ihr vy
er/sie/es on/ona/ono sie/Sie oni/Vy
Zájmeno es se v některých ustálených a hovorových spojeních často zkracuje na 's. Mach's gut. Mach es gut. Wie geht's? Wie geht es. Vykání Při vykání jedné či více osobám se používá zájmeno Sie psané vždy s velkým počátečním písmenem. Wie heißen Sie?Jak se jmenujete? Wohnen Sie in Berlin?Bydlíte v Berlíně? Was machen Sie, Frau Klein?Co děláte, paní Kleinová? Všimněte si, že německé vykání je vlastně “onikání”. Nejen zájmeno, ale i sloveso je ve tvaru 3. osoby množného čísla. V mluvené řeči poznáte pouze podle kontextu, zda se mluví o vás nebo o nich. Wohnen Sie in Berlin?Bydlíte v Berlíně? vykání Wohnen sie in Berlin?Bydlí v Berlíně? oni Týká se to i odvozených tvarů - přivlastňovacích zájmen (váš = jejich), dalších pádů osobního zájmena (vám = jim). Chcete-li vykat, stačí pouze zapsat příslušný tvar zájmena sie s velkým počátečním písmenem. Na příklady se můžete podívat do kapitol Osobní zájmena – 3. a 4. pád v lekci 6 a Přivlastňování v lekci 7.
Přítomný čas Němčina nemá složitý systém časů jako například angličtina nebo románské jazyky. Vystačíte si s časem přítomným, dvěma minulými časy a časem budoucím. Při časování sloves musíme mít na paměti, že je třeba vždy použít i příslušné osobní zájmeno. Přítomný čas se tvoří přidáním osobních koncovek ke kmeni slovesa. Ten získáte odtržením koncového -en od infinitivu, který se uvádí ve slovníku. wohnen → wohn-; gehen → geh-; heißen → heiß-
osoba jednotné číslo množné číslo
1. -e -en
2. -st -t
3. -t -en
Tyto osobní koncovky si dobře zapamatujte, budou se vám hodit i pro tvorbu dalších časů.
wohnen
ich wohne bydlím wir wohnen bydlíme
du wohnst bydlíš ihr wohnt bydlíte
er/sie/es wohnt bydlí sie wohnen bydlí
Všimněte si, že koncovky 1. a 3. osoby množného čísla, to znamená i vykání, jsou shodné s tvarem infinitivu. odchylky od pravidelného časování U sloves, jejichž kmen končí na -t/d, se kvůli výslovnosti vkládá před koncovku -e-. Týká se to 2. osoby jednotného i množného čísla a 3. osoby jednotného čísla.
arbeiten
ich arbeite pracuji wir arbeiten pracujeme
du arbeitest pracuješ ihr arbeitet pracujete
er/sie/es arbeitet pracuje sie arbeiten pracují
U sloves, jejichž kmen končí na -z/tz se shoduje 2. a 3. osoba jednotného čísla, na -ß/ss dokonce i 2. osoba čísla množného.
heißen
ich heiße jmenuji se wir heißen jmenujeme se
du heißt jmenuješ se ihr heißt jmenujete se
er/sie/es heißt jmenuje se sie heißen jmenují se
U některých sloves dochází v jednotném čísle ke změně kmenové hlásky. Na tento typ sloves a jejich odchylky vždy upozorníme ve slovníčku na konci lekce.
sprechen
ich spreche mluvím wir sprechen mluvíme
du sprichst mluvíš ihr sprecht mluvíte
er/sie/es spricht mluví sie sprechen mluví
fahren
ich fahre jedu wir fahren jedeme
du fährst jedeš ihr fahrt jedete
er/sie/es fährt jede sie fahren jedou
Všimněte si, že se změny týkají vlastně jen 2. a 3. osoby jednotného čísla. V ostatních osobách se slovesa chovají úplně pravidelně. slovesa haben a sein Rovněž tato slovesa, podobně jako i v jiných jazycích, mají zvláštní časování.
haben
ich habe mám wir haben máme
du hast máš ihr habt máte
er/sie/es hat sie haben mají
Jediný rozdíl oproti pravidelnému časování je v 2. a 3. osobě jednotného čísla, kde se známé koncovky přidávají ke kmeni ha-.
sein
ich bin jsem wir sind jsme
du bist jsi ihr seid jste
er/sie/es ist je sie sind jsou
Sloveso sein má nepravidelné všechny tvary a je třeba se je naučit. Tím, že jste se naučili přítomný čas, můžete začít hovořit i o svých plánech. Tento čas lze totiž úspěšně použít i pro vyjádření blízké budoucnosti. Wir fahren morgen nach Dresden.Zítra pojedeme do Drážďan. Er kommt morgen aus Wien.Přijede zítra z Vídně.

Německá slovesa se podle časování dělí na několik skupin. Nechceme vás zahlcovat terminologií, proto se lingvistickému názvosloví v učebnici vyhýbáme. V tomto případě si uvedeme jejich pojmenování alespoň pro informaci, abyste porozuměli informacím z jiných zdrojů. Slabá slovesa mají pravidelné časování a patří mezi ně většina německých sloves. Silná slovesa mění při časování kmenovou hlásku, někdy jenom v minulých časech. V této lekci jsou to například slovesa heißen, sprechen, fahren. Mezi nimi stojí malá skupinka smíšených sloves, která mají v minulém čase koncovku slabých sloves, ale přitom mění kmenovou hlásku. Zvláštní skupinou jsou pak pomocná slovesa haben a sein a způsobová slovesa (moci, umět, smět apod.).

Slovosled ve větě jednoduché Němčina má relativně pevně daný pořádek slov ve větě. Zejména vedlejší věty bývají při výuce němčiny “pochoutkou”, u vět jednoduchých se však není čeho obávat. V německé větě musí být vždy vyjádřený podmět. Nestačí použít pouze slovesný tvar. Nelze například překládat české jdeme bez osobního zájmena jako gehen, ale jedině wir gehen. Ich bin Ulrike.Jsem Ulrike. Es freut mich.Těší mě. věta oznamovací Ve větě oznamovací je časované sloveso na druhém místě. Ich heiße Anna.Jmenuji se Anna. Na první pozici ve větě se zpravidla objevuje podmět. Herr Wagner kommt aus Linz.Pan Wagner pochází z Lince. Často je ale na prvním místě něco, co chcete zdůraznit, například časový údaj. Heute ist er zu Hause.Dnes je doma. věta tázací Pravidlo o postavení slovesa na druhém místě uplatníme i při tvorbě otázek s tázacím zájmenem, kterým se německy říká W-Fragen. Nazývají se podle počátečního písmena německých tázacích zájmen: wie, was, wer, woher atd. Wie heißt du?Jak se jmenuješ? Woher kommst du?Odkud pocházíš? Wer sind Sie?Kdo jste? U běžných otázek zjišťovacích stojí ovšem sloveso vždy na místě prvním (tedy zásadní rozdíl od pořádku vět oznamovacích). Ist Frau Klein da?Je tu paní Kleinová? Bist du zu Hause?Jsi doma? Ve všech typech otázek tedy následuje podmět vždy po určitém slovesném tvaru. Wie heißen Sie?Jak se jmenujete? Hast du Zeit?Máš čas?