Gramática

Sloveso conocer U většiny sloves zakončených na -cer probíhá při časování v 1. osobě změna v -zc-, a to proto, aby byla zachována výslovnost hlásky θ.
CONOCER (znát,poznat)
yo conozco nosotr|os/-as conocemos
tú conoces vosotr|os/-as conocéis
él/ella, usted conoce ellos/ellas, ustedes conocen
¿Conoces a Rodrigo?Znáš Rodriga? No lo conozco.Neznám ho. No nos conocemos.Neznáme se. Výjimkou je sloveso hacer. Jeho časování si můžete připomenout viz Sloveso hacer v lekci 3.
Sloveso pensar Při časování slovesa pensar v přítomném čase dochází k hláskové změně E-IE.
PENSAR (myslet, zamýšlet)
yo pienso nosotr|os/-as pensamos
tú piensas vosotr|os/-as pensáis
él/ella, usted piensa ellos/ellas, ustedes piensan
Pienso que tienes que descansar más.Myslím, že musíš víc odpočívat. Por la tarde pensamos ir al cine.Odpoledne máme v plánu jít do kina.
Slovesa poner Sloveso poner je nepravidelné pouze v 1. osobě jednotného čísla přítomného času.
PONER (dát,položit)
yo pongo nosotr|os/-as ponemos
tú pones vosotr|os/-as ponéis
él/ella, usted pone ellos/ellas, ustedes ponen
¿Dónde pongo la cámara?Kam mám dát foťák? Rozkazovací způsob je nepravidelný pro tykání i vykání.
tú usted vosotros
poner pon ponga (pongo) poned
Pon un poco de aceite.Dej trochu oleje. Poned la botella aquí.Dejte tu lahev sem. Ponga la radio, por favor.Zapněte radio, prosím.
Přímý předmět Předmět ve 4. pádě (koho?/co?) se označuje jako přímý (objeto directo). Ve španělštině bývá uvozen předložkou a, jedná-li se o podstatné jméno životné. U neživotných se předložka nepoužívá. No veo a Isabel.Nevidím Isabel. Ale: No veo mi bicicleta.Nevidím své kolo. Slovesa, po nichž následuje předmět přímý, jsou označována jako tranzitivní. Tvary osobních zájmen ve 4. pádu jsou následující:
yo me mě/mne
tú te tě/tebe
él/ella, usted lo (le)/la (je)ho/ji, vás vykání
nosotr|os/-as nos nás
vosotr|os/-as os vás
ellos/ellas, ustedes los/las je/je, vás vykání
¿Me escuchas?Posloucháš mě? Nos visitan cada año.Navštěvují nás každý rok. U přímého předmětu je ve 3. osobě jednotného a množného čísla potřeba rozlišit rod podstatného jména, ke kterému se zájmeno váže. Zájmeno lo(s) odpovídá mužskému rodu, zatímco la(s) ženskému. Señora Díaz, la invito a tomar una copa.Paní Díaz, zvu vás vykání na skleničku. Encantado de conocerlos.Těší mě, že vás vykání poznávám. Pokud zájmeno odkazuje na mužský rod životný v jednotném čísle, často se setkáte také s variantou le namísto gramaticky správného lo. Jedná se o tzv. leísmo, které je ve Španělsku poměrně rozšířené. Pro mužský rod neživotný se vždy používá lo. Le invito a tomar un café.Zvu vás vykání na kávu. Mucho gusto en conocerle.Velmi rád vás poznávám. ¿Dónde está el autobús? – No lo veo.Kde je autobus? – Nevidím ho. Ve větě se tato zájmena kladou před časovaný tvar slovesa anebo v případě kladného rozkazu a infinitivu až za něj a píšou se dohromady. Je-li infinitiv součástí opisné vazby, existuje dvojí možnost postavení zájmena, a sice před slovesný tvar anebo až za infinitiv. ¿Me esperas un minuto?Počkáš na mě minutku? Escúchame, por favor.Poslouchej mě, prosím. Encantado de conocerla.Rád vás vykání poznávám. Quiero sorprenderlos.Chci je překvapit. Los quiero sorprender.Chci je překvapit. Mějte na paměti, že po připojení zájmena za slovesný tvar je někdy zapotřebí vyznačit přízvuk, aby nedošlo k jeho přesunu. ¿Dónde están mis gafas? – Búscalas.Kde mám brýle? – Najdi je. Mírame.Podívej se na mě. Stojí-li na začátku věty předmět namísto podmětu anebo stojí-li předmět ve věte rozvité před slovesem, je třeba ho znovu zopakovat pomocí příslušného tvaru osobního zájmena, který se s ním shoduje v rodě a čísle a vždy stojí před slovesným tvarem. Las naranjas las compro en el mercado.Pomeranče kupuji na trhu. Ale: Yo compro las naranjas en el mercado.Kupuji pomeranče na trhu. A Isabel no la veo.Isabel nevidím. Ale: No veo a Isabel.Nevidím Isabel. Pozor na některá slovesa a jejich pádové vazby, které mohou být ve španělštině odlišné. ¿La ayudo?Mohu vám vykání pomoci? Voy a llamarlo.Zavolám mu.
Neurčitá a záporná zájmena Tvary neurčitých a záporných zájmen jsou následující:
alguien někdo nadie nikdo
alguno nějaký ninguno žádný
algo něco nada nic
Zájmena alguien (někdo) a nadie (nikdo) se vztahují jen na osoby. ¿Alguien sabe dónde vive Pedro?Ví někdo, kde bydlí Pedro? No conozco a nadie en esta ciudad.Neznám nikoho v tomto městě. Neurčité zájmeno alguno (nějaký) a záporné ninguno (žádný) mohou stát samostatně anebo předcházet podstatnému jménu, se kterým se shodují v rodě a čísle. Vztahují se na osoby i věci.
jednotné číslo množné číslo jednotné číslo množné číslo
rod muž. alguno/algún algunos ninguno/ningún ningunos
rod žen. alguna algunas ninguna ningunas
¿Tienes alguna pregunta?Máš nějakou otázku? No, ninguna.Ne, žádnou. Před podstatným jménem mužského rodu jednotného čísla krátí svůj tvar na algún a ningún. ¿Tienes algún problema?Máš nějaký problém? No hay ningún problema.To není žádný problém. Lze je použít i samostatně. Následuje-li za nimi předložka de, vyčleňujeme tak z celku. ¿Alguno de vosotros sabe qué hora es?Někdo z vás ví, kolik je hodin? ¿Ninguno de ustedes habla español?Nikdo z vás nemluví španělsky? Algunas de las preguntas me parecen tontas.Některé z otázek mi přijdou hloupé. Ninguno de los coches me gusta.Žádné z těch aut se mi nelíbí. Zájmena algo (něco) a nada (nic) se vztahují jen na věci. ¿Ves algo interesante?Vidíš něco zajímavého? Sin gafas no veo nada.Bez brýlí nevidím nic. Záporná zájmena mohou stát ve větě před slovesem, ale i za ním. Pokud je klademe dopředu, následuje sloveso v kladném tvaru. V opačném případě mohou stát ve větě i dva záporné výrazy.
Nada me sale bien. Nic mi nevychází.
No me sale bien nada.
Ningún problema le parece difícil. Žádný problém se mu nezdá obtížný.
No le parece difícil ningún problema.
Nadie lo sabe. Nikdo to neví.
No lo sabe nadie.
Superlativ absolutní Slouží k vyjádření velké míry vlastnosti a jeho tvoření není nijak těžké. Postačí k němu přípona -ísimo(s)/-ísima(s), která se připojí k základu přídavného jména nebo příslovce.
guap-o guapísimo velmi/strašně hezký
much-o muchísimo strašně moc
U některých tvarů superlativu dochází k pravopisným změnám anebo jsou nepravidelné. poco → poquísimo rico → riquísimo largo → larguísimo amable → amabilísimo joven → jovencísimo Někdy mohou existovat i dva tvary, pravidelný a nepravidelný, jehož užívání upadá v zapomnění a stává se spíše výrazem knižním.
pravidelný tvar nepravidelný tvar
bueno buenísimo bonísimo vynikající/velmi dobrý
fuerte fuertísimo fortísimo velmi silný
grande grandísimo máximo velikánský
V případě příslovcí má přípona -ísim- koncovku shodnou s koncovkou základního tvaru slova, kromě koncového -e, které se mění na o. pronto → prontísimo tarde → tardísimo cerca → cerquísima lejos → lejísimos